BOBRDOL ŽIJE - 2025

BOBROVECKÁ DOLINA ŽIJE

V Bobrovecké dolině na Slovensku tábořili Jevíčtí Pionýři podle vzoru Františka Továrka téměř 60 roků až do roku 2019. Historie organizace spadá ovšem do roku 1949, kdy došlo k překlopení skautů na pionýry. Od roku 1950 začaly putovní tábory a od roku 1953 stálé tábory v Zázrivské dolině v Malé Fatřě (účastníkem byl i Bohoušek Schmidt ze Svitavské) V roce 2020 podivná skupina převzala činnost organizace, aby ji v roce 2023 přivedla k likvidaci. Tím skončila 70. letá tradice organizace PIONÝR v Jevíčku. Během roku 2024 se nám podařilo díky Sboru dobrovolných hasičů v Jevíčku zachránit táborový inventář. Část věcí byla uložena v Krasu v Chornicích a část v jedné domácnosti ve městě. Společně se starostou spolku Honzou Bidmonem jsme se v srpnu loňského roku zajeli podívat na boudy v dolině, kde je táborová základna složená. Vizuálně bylo vše v pořádku, a tak jsme vyměnili zámky. Důležitá byla návštěva starosty obce a předsedy Urbáru – vlastníků pozemků. Pak v říjnu jsme díky firmě ELITEM z Jaroměřic uskutečnili kontrolu táborového materiálu. Vytřídili jsme matrace a odvezli jsme všechny deky domů na vyprání. Vše se ale nepodařilo vytáhnout, a to nás čekalo na cvičném táboře nazvaném ÚSVIT. V Jevíčku jsme v průběhu roku založili spolek BOBRDOL, který má jako hlavní bod činnosti obnovení táborů v Roháčích a udržení odkazu Františka Továrka. Pod touto hlavičkou jsme vyrazili již ve čtvrtek 10. července na stavění, které pozvolna přešlo na táborový pobyt, aby se posléze překlopilo na bourání. Po šesti letech vytvořila příroda náletový porost, kde se těžko hledalo umístění jednotlivých stanů. Tři dny vrčely křoviňáky a kluci perfektně vyčistili toužený prostor. Velkým pomocníkem byla Kósálkova čtyřkolka, která trávu odvážela, pak převážela materiál na tábořiště a jezdila pro vodu. Stavěcí četa byla koedukovaná a věkově prostupná. Hlídala nás Erika, nejmladší účastník byl Mates 4 roky a nejstarší byl jako já. Vesměs to byli staří táborníci, ale i z vodárenských táborů. Početnou skupinu tvořili sourozenci z Dětského domova v Moravské Třebové, kteří byli velkou pomocí. Akce byla otevřená pro jakoukoli pomocnou ruku, a tak i na stavění nás bylo víc. Postupně jsme z jedné a druhé boudy dováželi všechen materiál a z něho táborovou základnu vybudovali, hlavně stany na spaní. Všechny látkové věci byly zatuchlé a některé znehodnocené od myší. Větralo se, sušilo, opravovalo, vyhazovalo. Když jsme zatopili v kamnech a na plotně zavoněl guláš, vrátila se ta pravá táborová atmosféra. Stavba tábora má svoje zákonitosti a každá drobná věc má svoje místo, a tak když mě navštívil kamarád Dolly tak musel konstatovat, že v naší kuchyni se zastavil čas, protože i ty šufánky nad kamnama vysí jako kdysi. Každý den jsme měli pracovní. Největším zásahem byla oprava západní stěny staré boudy, která v dolině stojí od šedesátých let a vyboulila se směrem ven. Boudu stavěl pan učitel Továrek a pomáhal mu mimo jiné jeho kolega ze školy pan učitel Loubal. Oprava se podařila a participovali na ní všichni. V dolině je medvěd. Přímo u smrku na tábořišti byl jeho starší trus, v lese rozhrabaná mraveniště a převrácené kameny. Není to však žádný exhibicionista. Má svoje teritorium, a to jsme ctili. Zodpovědně jsme večer likvidovali biologický odpad a nezadávali tak příčinu případné návštěvě. To zase filuta lišák lozil do stanů, jedl svačiny a překousával kabely k nabíječkám. Ano, využívali jsme obnovitelné zdroje energie a také sem tam elektrocentrálu na mrazák, kde jsme měli maso na vaření. Podle barvy a konzistence exkrementů na latríně byla strava plnohodnotná a kaloricky vyvážená. Tábor navštívili kamarádi s rodinami a přiložili ruku k dílu, a tak jsme to vlastně letos vyzkoušeli i s dětmi. V Bobrovci v kavárně kulturního centra V Rozletě jsme měli přednášku o historii táboření, které se zúčastnila dcera pana učitele Vlasta se dvěma velkými vnoučaty Ríšou a Petrou. Bylo to velice příjemné setkání s lidmi z Bobrovce, se kterými jsme spolupracovali začátkem osmdesátých let. Přednášku zorganizovala Renča s Dollym. Den před přednáškou jsme v kavárně poseděli s Jirkou Havlíčkem a jeho družinou. Překvapením v dolině byla návštěva Petra Kolíska, který se našel na starých fotkách z táborů v Ráčkové dolině. Tudle zase volala Monika, že jsou na Babkách a neví, kde tábor je. Dal jsem jim zrcadlem znamení a při zpáteční cestě se stavili. Tábor se podařilo stabilizovat i legislativně což vytváří prostor pro příští rok. Protože začínáme od nuly tak si moc a moc vážím sponzorské pomoci spřátelených duší jak materiální, tak finanční. Bez nich bychom tuto tradici nemohli obnovit a pomalu připravovat vopravdovské děcké tábor na příští rok. Informace o letošní akci najdete na mé facebookové platformě a historii táboření na www.bobrdol.cz. Díky všem za pomoc při této historické události. Roman Müller, předseda spolku